Tak já už fakt nevím, co si s těmato chlápkama počít. Z přehrávače mi právě zní nové CD amerických straight-edge hardcoristů FREYA a mně ke splnění úkolu – sepsání jeho recenze – už hned zkraje dochází slova. Vzhledem k tomu, že tito pohrobci poměrně známých EARTH CRISIS zcela přesně zapadají do naprosto uniformního katalogu Victory records, je zcela nemožné poukázat na jejich přednost tak, aniž by člověk neopakoval svoje tvrzení z předchozích recenzí desek z tohoto labelu.

Promo leták vydavatele hlásí, že „Lift The Curse“ je určeno fanouškům kapel jako SHADOWS FALL, KILLSWITCH ENGAGE anebo HATEBREED, s čímž se dá souhlasit. Druhá strana mince je, že těmto fanouškům nepřinese ani zbla něčeho, co už by předtím neslyšeli. Tisíckrát omleté kytarové riffy, rytmické postupy, či agresivní uřvaný vokál jsou typickými prvky současného metalického hardcore. Ono by to samozřejmě vůbec nevadilo, neboť co si budeme povídat, většina kapel snažících se hlavně o silové pojetí tohoto žánru příliš originality nepobrala, když ono vlastně už ani není kde. Problém alba je totiž v tom, že hned od prvního taktu máte pocit, že posloucháte desítky dalších kapel. Nasazení těmto borcům skutečně nechybí a jejich skladby budou nepochybně vítaným startérem divokých circle pitů, tudíž o jeho koncertní síle ani v nejmenším nepochybuji. Mám-li se však soustředit pouze na jeho studiové provedení, k optimismu už tolik důvodů nemám. Naštěstí i zde se nacházejí momenty, kdy ze šedi průměru vystupují podařené hudební motivy, či v jednom případě dokonce celá skladba. Sedmá v pořadí „Lillith“ potěší zdařilým melodickým refrénem. Bohužel v úplném závěru se dočkáme dalšího z řady naprosto zbytečných coverů. Už snad ani nelze spočítat, kolik kapel či interpretů se pustilo do předělávky sabbatí klasiky „War Pigs“, ale v tomto případě to byl tedy velice nešťastný nápad.

Přesně jak nedávno psal kolega Noisy ve své recenzi alba BENEATH THE SKY. Kapelám z katalogu Victory Records už nějakou dobu dochází dech, resp. spíše edičnímu plánu jejich vydavatele. S většinou jejich desek nemám problém po formální stránce, ale z hlediska nějaké trvalejší hudební hodnoty či alespoň hodnoty v rámci trendu, který reprezentují, je to už však horší a to je i případ tohoto alba.

CD k recenzi poskytli Day After records